Oblasti výzkumu
1. Dokumentace památek židovského osídlení a venkovských náboženských spolků v obvodech bývalých politických okresů Horažďovice a Klatovy (DKRVO 2020-25/3. 1. E)
Ve vztahu k dokumentaci historie židovských komunit a památek židovského osídlení ČR odvedly stávající paměťové instituce (ať již soukromé, či instituce veřejné služby) za předcházejících téměř 20 let značné množství seriózní a cenné práce. Historie většiny židovských náboženských obcí a spolků byla alespoň základním způsobem popsána (kupř. regionálními badateli) a nejvýznamnější památky židovského osídlení zdokumentovány. Ve vztahu k drobným venkovským náboženským obcím či náboženským spolkům západních Čech však existuje značné množství památek doposud nelokalizovaných (zejména u náboženských obcí vzniklých kolem poloviny 19. století a zaniklých po přijetí zákonných opatření v letech 1890 – 1893). V těchto lokalitách nebyl však také často prováděn základní sběr materiálu a podchycena a zdokumentována svědectví pamětníků. Cílem základního výzkumu v tomto směru je vyhledání, lokalizování a dokumentace drobných památek židovského osídlení (někdejší soukromé modlitebny, rituální lázně); podchycení a dokumentace vzpomínek pamětníků (zejm. z nežidovského prostředí).
Řešitel: Mgr. Michal Chmelenský
2. Dokumentace nemateriálních statků tradiční lidové kultury: výroční obyčeje, lidové festivity (DKRVO 2020-25/3. 2. E)
Výzkum se v této oblasti zaměřuje pouze na jeden ze segmentů nemateriálního kulturního dědictví, jak je chápáno Metodickým pokynem MK ze dne 19. prosince 2018, který tvoří lidové komunitní zvyklosti, obřady a slavnostní události. Oblast teritoriálního působení národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni, která je charakterizována tzv. „užším“ a „širším“ Plzeňskem, je v současné době právě v tomto segmentu prozatím nejméně zdokumentována. Absence soustavné dokumentace a zájmu kompetentních institucí o projevy nemateriálních statků tradiční lidové kultury v této oblasti se projevuje rovněž absencí relevantních a nezkreslených informací o těchto fenoménech ve veřejném prostoru, a jejich uplatnění v diskusích nad kulturní identitou tohoto regionu. U jednotlivých statků je dokumentována jejich aktuální podoba (je-li to možné v porovnání s dřívějšími národopisnými sběry), sledována je periodicita statku a zjišťovány údaje o jeho nositeli / nositelích. Již v průběhu dokumentace statku jsou zjišťovány a zaznamenávány údaje, uvedené v článku 7. výše uvedené Metodiky, které mohou v budoucnu napomoci k identifikaci statku jako vhodného k zápisu na „Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury“. Za tímto účelem je vyplňován zvláštní evidenční list dokumentovaného statku, který v tomto případě nahrazuje výzkumnou zprávu.
Řešitelé: Mgr. Michal Chmelenský, Mgr. Adéla Šmausová, Michaela Oliberiusová, Mgr. Eva Figurová, Mgr. Tomáš Bernhardt
3. Dokumentace nemateriálních statků tradiční lidové kultury: řemeslné techniky, výrobní postupy a lidové umění (DKRVO 2020-25/3. 3. E)
Základní výzkum, spočívající v průběžném dokumentování řemeslných technik a výrobních postupů z oblasti nehmotného kulturního dědictví. Základní metodika výzkumu byla koncipována na základě Metodického návodu k navrhování titulu Nositel tradice lidových řemesel z 11. června 2003. Výběr dokumentovaných statků je prováděn dle několika kritérií: statek je dokladem ojedinělé výrobní technologie či řemeslné techniky; dokládá užívání tradičního materiálu, tvarosloví, dekoru a barevnosti a současně s tím také tradičních dovedností. Z těchto kritérií také vyplývají jednotlivé dokumentované aspekty. Vyjma popisu technologie a výrobních postupů je rovněž pořizována obrazová dokumentace výrobních postupů, tvarosloví výrobků a shromažďovány jsou rovněž informace o celkové produkci výrobce / zhotovitele, informace o schopnosti předávat osvojené profesní znalosti a dovednosti následovníkům a o účasti na přehlídkách, výstavách a specializovaných trzích tradičního lidového řemesla. Od počátku výzkumu jsou jednotlivé výrobní postupy a řemeslné techniky kategorizovány především materiálově dle základních kategorií, uvedených v hlavě III. výše jmenovaného Metodického návodu (hlína / hrnčířství, kamnářství; sklo / práce se sklem; kámen / práce s kamenem; kov / práce s kovem; pletiva / pletení z přírodních materiálů; dřevo / práce se dřevem; textil / práce s textiliemi; papír / práce s papírem; materiály živočišného původu (s výjimkou vlny) / zpracování kůže, práce s perletí apod. Vedle toho jsou respektovány však také výrobní postupy, u kterých nelze materiálové třídění bezezbytku uplatnit. K nim patří zejména zhotovování zvykoslovných předmětů, zhotovování hudebních nástrojů, výroba regionálních potravin a nápojů.
Řešitelé: Mgr. Michal Chmelenský, Mgr. Eva Figurová
4. Spolupráce na přípravě kritické edice deníků Bedřicha Smetany z dob jeho studia v Plzni v letech 1840-1843 (DKRVO 2020-25/3. 4. E)
K realizaci výzkumného záměru bude sloužit především rozsáhlý pomocný fond výpisků a dokumentů (tzv. Rodový archiv), dále fondy písemností a školství, případně, tiskopisů, knih tištěných, knih vázaných a fotografií.
Po úspěšně realizované kritické edici Smetanovy korespondence přistupuje Muzeum Bedřicha Smetany (součást Národního muzea) i k vydání Smetanových deníků. První svazek má zahrnovat jeho zápisky ze studentských let v Plzni (1840–1843). Toto období bylo klíčové pro formování Smetanovy osobnosti i jeho další dráhy – právě zde se rozhodl věnovat plně hudbě, navázal zde také vztah se svou budoucí ženou Kateřinou Kolářovou. Student Smetana žil v Plzni bohatým společenským životem. Pro své hudební umění byl žádaným hostem domácích koncertů a bálů, účastnil se studentských akademií či reunionů na Lochotíně. Deníky nejen dobře zachycují toto formativní období Smetanova života, ale zároveň představují prvořadý pramen pro poznání společenského a kulturního života předbřeznové Plzně. Pro jejich zpracování se proto ukázalo být výhodné přizvat k realizaci edice plzeňské odborné pracoviště, které disponuje znalostí místního prostředí a i fondy dokumentujícími dané období. Deníky byly dosud přístupné pouze jako pramen uložený ve sbírkách Muzea Bedřicha Smetany. Pro svou smetanovskou monografii je využil Zdeněk Nejedlý a ve formě jisté parafráze jejich obsah zpřístupnila plzeňská historička Milada Suchá (Suchá, Milada 1974: Student Bedřich Smetana a Plzeň. In: Bělohlávek, Miloslav (ed.) 1974: Bedřich Smetana. Plzeň 1840–1843. Plzeň, s. 7–86).
Řešitel: Mgr. Tomáš Bernhardt
5. Klub fotografů amatérů pro Plzeň a okolí (DKRVO 2020-25/3. 5. E)
K realizaci výzkumného záměru bude sloužit především pomocné fondy negativů dále výpisků a dokumentů (tzv. Rodový archiv). Využity budou také sbírkové fondy fotografií a písemností. Pro zpracování záměru bude také třeba využít archivní fond Klubu fotografů amatérů uložený v Archivu města Plzně. Klub fotografů amatérů pro Plzeň a okolí byl založen v roce 1894 a již o dva roky později sdružoval 40 členů a uspořádal svou první výstavu. Kombinace dochovaného fotografického materiálu uloženého ve sbírkách ZČM a archivního fondu klubu uloženého ve sbírkách Archivu města Plzně umožňuje jednak upřesnit kontext vzniku dochovaných negativů včetně biografických údajů o jejich autorech, jednak nabízí možnost vytvořit sondu do plzeňského společenského a kulturního života přelomu 19. a 20. století včetně otevřenosti části zdejší společnosti pro recepci soudobých technických novinek. Tato problematika byla již zčásti načrtnuta v příslušné kapitole v Dějinách města Plzně 2, jejímž autorem byl historik fotografie Pavel Scheufler, a v článku Oldřicha Kortuse Klub fotografů amatérů v Plzni (do roku 1918) ve Sborníku Národního muzea, řada A - Historie, sv. 67, č. 1-2, s. 29-36. Oba autoři však nepoužívali sbírku negativů v NMP, která je v současnosti průběžně zpřístupňována a jejíž souvislost s činností Klubu je teprve v současnosti mapována, ani podstatné části fondu klubu, která byla dohledána teprve v nedávné době. Záměr navazuje na ústavní úkol UU 2016/01“Odborné zpracování a digitalizace pomocného fondu skleněných negativů etnografické podsbírky sbírky ZČM v Plzni“, v jehož rámci byla vytvořena a spuštěna webová databáze (negativy.zcm.cz). Ta bude dále rozšiřována a doplňována. Po kompletní digitalizaci fondu bude sbírka zakonzervována a uložena v optimálních klimatických podmínkách a dále se bude pracovat pouze s digitalizáty. Ty jsou v dispozici ve třech formátech: velký soubor v rozlišení 1600–2400 dpi (soubory tif s komprimací LZW, velikost do 300 MB), pracovní soubory s jednotnou velikostí (delší strana má 2400 obrazových bodů, formát jpg, velikost 0,5–1 MB) a malé náhledové snímky s vodoznakem pro webovou databázi. Digitalizované snímky budou využívány pro tematické výstavy a obrazové publikace s důrazem na dosud méně známé záběry.
Řešitel: Mgr. Tomáš Bernhardt
6. Odívání a rekonstrukce účesů v městském a lidovém prostředí (DKRVO 2020-25/3. 6. E)
Konkrétní cíle výzkumného záměru se týkají proměn odívání včetně úpravy hlavy, oděvních doplňků, obuvi a šperků obyvatel Plzeňska. Výzkum bude zaměřen především na vědecké poznání prostředí, dějů a dokladů materiální a nemateriální kultury v návaznosti na základní sbírkotvorné a prezentační cíle. Studium se zacílí na identifikaci, analýzu, konzervaci a trvale udržitelný stav sbírkového materiálu. Sbírka představuje mimořádný zdroj informací, který lze využít nejen z výzkumného hlediska, tedy k identifikaci tradičních lidových oděvů a městské módy, ale také pro popularizaci oboru. V této souvislosti bude móda představena jako vhodná oblast pro aplikaci tzv. experimentální etnografie či jinými slovy rekonstruování a nezbytné dokumentace procesu odívání a jednotlivých účesů z městského a lidového prostředí. Problematikou úpravy hlavy v kontextu lidového odívání se národopisné oddělení zabývá relativně krátkou dobu, tj. od roku 2016. Rekonstrukce jednotlivých účesů a postupů při odívání nebyly do současné doby komplexně zrekonstruovány a zdokumentovány pomocí fotografie.
Řešitelé: Mgr. Marie Mušková, Mgr. Eva Figurová
7. Experimentální etnografie / etnologie (v návaznosti na DKRVO 2020-25/3. 3. E)
České, moravské a slezské muzejní či archivní instituce shromáždily za posledních téměř dvě stě let nepřeberné množství předmětů či národopisných sběrů, které popisují či dokumentují konkrétní projevy nehmotného kulturního dědictví naší země. Muzejní a archivní sbírky jsou však často zdrojem poznatků ryze teoretických. To platí mimo jiné v případě polozapomenutých receptů lidové kuchyně či tradičních postupů řemeslné, nebo hospodářsko-zemědělské výroby, u kterých v současné době již neexistuje nositel, který by příslušný výrobní postup znal a dokázal při své práci uplatnit. Rovněž v etnografické podsbírce Západočeského muzea v Plzni se nachází velké množství dokumentačního materiálu a předmětů, u kterých zná moderní etnografie výrobní postupy pouze zčásti, popř. jen v rovině teorie. Z tohoto důvodu zařadilo národopisné oddělení do své činnosti také principy experimentální etnografie, díky kterým je možné tyto teoretické poznatky ověřit v praxi a následně využít při tvorbě výstav, stálých expozic či edukačních programů pro veřejnost.
Řešitelé: Mgr. Michal Chmelenský, Mgr. Eva Figurová, M. Oliberiusová, Mgr. Adéla Šmausová, Mgr. Marie Mušková
