Tradice vědy v ZČM
Západočeské muzeum v Plzni, p. o. (dále ZČM) jako nejvýznamnější vlastivědné muzeum v Plzeňském kraji patří k předním muzejním institucím naší země. Za tímto postavením stojí nejen jeho téměř 150 letá historie, rozsáhlý a kvalitní sbírkový fond, ale také vynikající výsledky z oblasti vědy, kterých v různých oborech dosáhli významní protagonisté muzea - vynikající badatelské osobnosti, mnohdy celostátního významu.
ZČM se může odkazovat na vynikající výsledky v několika vědních oborech, nicméně zcela průkopnický je jeho podíl na vzniku naší muzeologie, vědního oboru tvořícího základ práce všech paměťových institucí muzejního charakteru.
Vedoucí pracovníci Západočeského muzea zaujali již v roce 1918 přední místa v muzejnictví a muzeologii vznikající Československé republiky. Ředitel Historického muzea PhDr. Fridolín Macháček byl iniciátorem a vůdčím duchem vzniku a působení Svazu československých muzeí. Byl to též on, kdo vypracoval koncepci činnosti Svazu. Přístupy a metody muzejní práce obsažené v jeho koncepčních úvahách mají trvalou platnost a ve svých základních principech nebyly dodnes překonány. ZČM, a s ním ostatní muzea, nachází v Macháčkově odkazu oporu i pro sféru vědy a výzkumu - právě on se zasadil o etablování vědy v nově vznikajícím oboru muzeologie. Vědeckou práci považoval za základ činnosti nejen velkých, ale též venkovských muzeí a prosazoval bezprostřední spojení muzejní vědecké práce s činností popularizační a vzdělávací.
Do dějin naší muzeologie se zapsal též ředitel Národopisného muzea Ladislav Lábek. V roce 1925 zpracoval zásady muzejní evidence a správy sbírek. Z jeho evidenčního systému vycházely všechny směrnice pro správu sbírek v muzeích a galeriích až do nedávné doby.
ZČM se prostřednictvím prvorepublikového ředitele Uměleckoprůmyslového muzea profesora Jindřicha Čadíka zapsalo neopominutelným přínosem také do vědního oboru klasické archeologie. Čadík byl považován za zakladatele klasické archeologie na Karlově universitě a jeho práce mají platnost i v dnešní době.
Silný odborný základ spojený s vědeckými osobnostmi celostátního významu má obor archeologie. Když se F. Macháček rozhodl postavit archeologii v muzeu na skutečně vědecký základ, vyzval ke spolupráci pozdějšího akademika a univerzitního profesora Jana Eisnera (1885–1967), který poprvé odborně zpracoval a roztřídil archeologickou sbírku ZČM. I v době svého působení na východě republiky (byl zakladatelem a vůdčí osobností archeologie na Slovensku) do Plzně zajížděl a podílel se na odborném zhodnocení tohoto výjimečného fondu. Za krok, který v polistopadovém období zásadně přispěl k posílení odborné úrovně oboru archeologie v ZČM, lze považovat převzetí Expozitury Archeologického ústavu AVČR pro jižní a západní Čechy v Plzni k 1. 1. 1995. ZČM tím na sebe převzalo závazek nejen plnit úkoly archeologické památkové péče, ale v rámci regionu zaujalo též roli koordinátora této činnosti. V bývalé „Expozituře“ působily výrazné osobnosti, které položily základy studia pravěkých kultur nejen v regionu, ale zapsaly se též do dějin středoevropské archeologie: Patřily k nim zejména E. Čujanová a V. Šaldová.
V současnosti dominantně rozvíjené obory z oblasti přírodních věd se mohou též opírat o příklady vynikajících výsledků předchozí odborné a vědecké práce.
Samostatné oddělení pro shromažďování a evidenci sbírek přírodovědných oborů bylo zřízeno teprve po více než čtyřiceti letech od založení muzea, konkrétně 20. listopadu 1919. Ještě dlouho po svém vzniku nebylo přírodovědné oddělení dostatečně obsazeno odbornými pracovníky a nemělo přesně stanovenou sběrnou a ani výzkumnou činnost, což ale bylo v tehdejších dobách běžné. Sbírkové předměty se obvykle kupovaly od soukromníků či v obchodech s přírodninami. Zoologicky orientovaným kustodem oddělení byl entomolog Jaroslav Tykač – vynikající lepidopterolog, celorepublikově uznávaný, autor několika příruček k určování motýlů – který zde v letech 1923 až 1934 vybudoval základy významné entomologické sbírky.
Přírodovědné oddělení moderního typu se začalo formovat až v padesátých letech. V roce 1954 zde krátce působil ornitolog Jiří Formánek, kterého po roce vystřídal rovněž ornitolog Karel Hofman. Ten během svého působení (v letech 1955 až 1968) stanovil základní pracovní koncepci oddělení, včetně vytváření a spravování sbírek. Tu od roku 1964 dále rozvíjel teriolog Luděk Hůrka. S jeho příchodem se datuje důraz na výzkumnou činnost odborníků oddělení v terénu.
Z hlediska celorepublikového významu lze z dosažených výsledků vědecké práce přírodovědných oborů vyzvednout například dlouhodobý faunistický výzkum a sběry drobných savců Luďka Hůrky, které se staly nenahraditelnými podklady pro zpracování jednotlivých dílů Atlasu rozšíření savců v České republice. Podobně lze ocenit výzkum a sbírku blech Františka Němce, která v době svého dokončení byla největší a nejkompletnější sbírkou blech v ČR.
Z oblasti botaniky je za období před rokem 2000 třeba vysoce hodnotit vědecký přínos nejvýznamnějšího pracovníka oddělení botaniky této etapy – RNDr. Jaromíra Sofrona (*1932). Provedl a publikoval výsledky stovek dílčích floristických a fytocenologických výzkumů a významně tak přispěl k poznání flóry a vegetace západní části ČR. Intenzivně se také věnoval bibliografické práci a historii botaniky západních Čech. Všechny jeho činnosti mají ve výsledku a syntéze nadregionální význam.
Paleontologie, obor, který dnes v ZČM dosahuje z pohledu administrativního hodnocení výsledků VaVaI největších úspěchů, může též čerpat ze své významné minulosti. Zrození dnešního vědeckého Centra Paleobiodiverzity při Západočeském muzeu v Plzni je možné klást do období, kdy zde působil Cyril Purkyně (pozdější čestný profesor Českého vysokého učení technického v Praze a University Karlovy v Praze a ředitel Státního geologického ústavu Československé republiky). Cyril Purkyně založil v roce 1897 při historickém muzeu mineralogicko-geologické oddělení. Za jeho působení v tomto oddělení vznikly odborné práce zabývajícími se permokarbonem a kvartérními terasami řeky Mže. K jeho nevýznamnějším vědeckým počinům patří zpracování nové Geologické mapy zastupitelského okresu Plzeňského (vydána v roce 1910) a publikace Geologie okresu Plzeňského (1913).
V roce 1923 se stal správcem geologických a paleontologických sbírek významný badatel Bohdan Bayer. Jeho výzkumná a vědecká činnost směřovala výhradně na Plzeňskou uhelnou pánev. Mezi jeho významné vědecké výstupy patří především práce věnujících se zpracování karbonské flóry mezi Třemošnou a Zálužím u Plzně.
V roce 1965 nastoupil do muzea významný paleontolog Jaroslav Kraft a působil zde, přerušovaně, až do roku 2007. Za jeho éry došlo k nárůstu vědecké aktivity oddělení (později Centra Paleobiodiversity). Jaroslav Kraft publikoval desítky vědeckých prací, z nichž většina vyšla v našich recenzovaných, ale řada i v zahraničních časopisech. Jaroslav Kraft má na svém kontě (spolu s dalšími kolegy) například i úspěšně zakončený rozsáhlý grant věnovaný českému ordoviku jako mezinárodnímu standardu mediteránní oblasti. Jaroslav Kraft se svými kolegy také v roce 1999 spoluorganizoval devátou konferenci ISOS (International Symposium on Ordovician System) v Praze.
