Stálá expozice Z vesnice do města odráží proces proměn, kterým v 19. století procházel vztah venkova a města. Expozice dokumentuje tento složitý proces několika tematickými okruhy. Začíná kolébkou ve venkovské světnici a dětskými hrami na vesnici. Život se odehrává ještě v tradičním cyklickém běhu času. O myšlenkové ukotvení v celku světa se stará místní farář, který je obyvatelům také jedním z nejbližších úředníků – zaznamenává důležité změny v životě lidí a dodává jim posvátný rozměr. Vedle církevní instituce formuje život lidí i jejich osobní zbožnost, která někdy bez zřetelné hranice mohla přejít až k pověře či magickým praktikám. Další formativní prostředí představuje škola, která dává dětem základní kvalifikační předpoklady a zároveň z nich vychovává loajální občany. Další perspektivu dětí po dokončení povinné školní docházky do značné míry předurčovalo prostředí, do kterého se narodily, a částečně také jejich schopnosti a možnosti jejich rodičů. Proměny společnosti v polovině 19. století ale uvolňují možnosti pro mobilitu ve smyslu geografickém a částečně i sociálním. V polovině expozičního okruhu tak vidíme kontrast mezi tradiční venkovskou prací a lidmi na cestě – za kvalifikací, za prací a postupem doby stále více i za poznáním či pro radost. V druhé polovině okruhu pak procházíme prostředí typická pro městskou společnost druhé poloviny 19. století – úřad, dělnické bydlení, koloniál a hostinec s navázanou spolkovou činností. Závěr je věnován rozvoji Plzně s dominantou panoramatického snímku města z roku 1893, ale také rizikům plynoucím z velké koncentrace lidí a nízkých hygienických standardů. Následuje tedy připomínka požárů a dalších katastrof, lékárna a nakonec i poslední věci člověka a hřbitov u sv. Mikuláše v Plzni.
