Umístění hutě a hamrů v Dobřívě je stále předmětem spekulací badatelů a v různých pracích a dobách se různí. Písemné prameny, které huť zmiňují, se věnují spíše její produkci, přestavbě nebo správě, ale topografický údaj nebyl pro úředníky komorního majetku podstatný.
Hamry v Dobřívě jsou doloženy v písemných pramenech z roku 1614. V období 30. leté války a po jejím skončení patřila dobřívská huť a zdejší hamry k největším výrobcům železa v oblasti. Jeden hamr stál v jihozápadní části obce, v místech pozdější válcovny. Druhý hamr stál poblíž kamenného mostu. V roce 1656 bylo vydáno povolení k přestavbě třetího, tzv. Horního hamru. Stál nedaleko současné budovy. V roce 1701 – 1702 nahradila původní stavbu dřevěná budova o rozměrech 20 x 10 m, která v roce 1705 vyhořela. Současná zděná budova hamru vznikla jako novostavba někdy po roce 1765, zřejmě jako součást vysoké pece. Tato novostavba sloučila hamr uprostřed obce a Horní hamr do jednoho objektu. Jako „dvojí hamr“ pod jednou střechou byl objekt chápán ještě na počátku 19. století.
Při archeologickém průzkumu v roce 2019 (probíhal v rámci projektu revitalizace) bylo zachyceno nejen základové zdivo pece, ale i odvodňovací a vzduchový zaklenutý tunel pod podlahou celé budovy ústící pod mostem do spodní části náhonu. Dřevo nalezené v základech pece bylo dendrochronologicky datováno do roku 1756 (datum pokácení stromu). Nálezy rovněž dokládají výrobu dělostřelecké munice a litiny. Vysoká pec je v pramenech uváděna ještě v roce 1780, kdy je s ní počítáno pouze jako se záložní pecí. Ke zrušení pece došlo definitivně v roce 1819.
Pozdně barokní stavba budovy hamru o rozměrech 32 x 12 metrů byla v první třetině 19. století upravena v empirovém slohu. Toto je patrné především na předním štítě se vstupem, který je osazen pozdně barokním, jednoduchým portálem s nákolníky ve spodní části. Východní stěna budovy je prolomena celkem čtyřmi otvory pro hřídele vodních kol. Vodní kola pracovala na svrchní vodu, která byla k hamru přiváděna z rybníka dřevěnými vantroky. Jejich součástí jsou stavítka umožňující regulaci množství vody.
V 60. letech 19. století (za Strousbergovy éry) byl hamr přestavěn na výrobu výkovků z kujného železa – části orného nářadí, kovadliny, výkovky pro železnici, podkovy, kovadliny, kladiva nářadí pro zpracování kamene, lopaty a krumpáče. Tato výroba zde přetrvala až do poloviny 20. století. Díky tomu byl hamr na konci 19. století nově vybaven stroji poháněnými vodním kolem přes transmisi. Jedná se o dva velké nahazovací hamry, dva menší chvostové (stlačovací hamry), stříhací nůžky, menší dvojité nůžky na stříhání plechu a bruska. Původně bylo samostatným vodním kolem poháněno i dmychadlo žíhací pece. Ve 20. století přibyly další stroje, které už byly ovšem poháněné elektrickým proudem. V roce 1889 bylo instalováno elektrické osvětlení dynamem o napětí 110 V. Osvětlení stejnosměrným proudem bylo funkční až do roku 1943.
Vodní hamr Dobřív v datech
Železné rudy byly v oblasti využívány již v pravěku a raném středověku, jak dokládají archeologické nálezy. Středověké železářství je po roce 1336 spojeno s rodem Rožmberků, poté Lobkoviců. Od roku 1431 byl hamr majetkem Kolovratů, od roků 1477 Šternberků.
1505 - 1546 – huť v Dobřívě v držení Jana staršího z Lobkovic
1590 – majitelem je Klement Forberger
1592 - 1613 – majitelem je Beneš Kolman, manžel vdovy po Klementu Forbergerovi
1594 – panství se vrací pod královskou komoru, která vlastní jeden díl hamru
1608 – Rudolf II. dává huť v Dobřívě i s hamrem do zástavy
1613 – vdova Kolmanová prodává své 2 díly Vilému Schürerovi
1614 – v Dobřívě se připomínána vysoká pec a hamr
1615 – proběhla vizitace komorního panství hrabětem Václavem Kinským, v pramenech se uvádí „pec s hamrem a se dvěma ohni“
1616 – u huti v Dobřívě uvedena zásoba 66 housek surového železa
1632 – nájemcem komorní huti a hamrů je Matyáš Zanetti de Dieu
1636 – hejtman zbirožského panství, Jan Kolenec z Kolna, uvádí jeden zkujňovací hamr
1656 – je připomínána vysoká pec, dva hamry a pustý mlýn, původně též hamr a stavba nového hamru, majitelem hutě je Vilém Šírer
1658 – v matrikách uveden mistr na novém hamru v Dobřívě
1670 – zmíněna vysoká pec, dva hamry a krénfajer (výheň na přetavování strusky a získání zbytků železa)
1684 - dědicové po Vilému Šírerovi prodávají železnou huť se dvěma hamry za 6 tisíc zlatých Šalamounu Šírerovi
1692 – celá železná huť je přikoupena k panství Zbiroh
1707 – František Karel Přehořovský z Kasejovic, zástavní držitel komorního panství Zbiroh-Točník-Králův Dvůr, nechal postavit novou pec
1718 – dobřívský šichtmistr prováděl první pokusy s urychlením tavby přidáním vápence
1723 – v Dobřívě postaven cánový hamr (tyčovina pro hřebíky)
1726 – postaveny 2 nové hamry
1752 – doložena výroba dělostřelecké munice
1753 – vysoká pec a čtyři zkujňovací hamry
1778 – první použití uhlí v dobřívských hamrech
1780 – vysoká pec a tři hamry s produkcí 2464 q železa (152,078 t)
1819 – zrušena vysoká pec
1848 – hamry zpracovávající surové železo z vysoké pece v Holoubkově
1861 – výroba kujného železa a válcovna na hřebíkářské železo
1856 – vybudována válcovna
1865 – u hamrů a válcovny uváděno 12 vodních kol
1868 - 1875 – majitelem hamru je Bethel Henry von Strousberg, železářský podnikatel
1877 – vlastníkem na 10 let se stalo družstvo Meroreset – Hopfgärtner
1888 - 1940 – Zbirožské železárny Max Hopfgärtner v Holoubkově, Dobřívě a Strašicích jsou od roku 1912 akciovou společností
1921 – inventář uvádí 3 vodní kola pro dva nadhazovací buchary a další kolo pro dvojitý chvostový buchar; pracovní osazenstvo tvořilo 18 dělníků; stav se nemění ani v roce 1923
1940 – přechod Dobříva a Strašic na firmu J. Čižinský, bývalého ředitele Zbirožských železáren
1946 – znárodnění firmy J. Čižinský
1948 – Železárny firmy J. Čižinský v likvidaci, výroba ukončena
1949 - 1970 – Železárny Bílá Cerkev, n. p. v Hrádku u Rokycan
1958 – dne 3. května 1958 objekt hamru prohlášen za kulturní památku
1966 - 1977 – hamr zpřístupněn veřejnosti jako památka I. kategorie
1970 - 2003 – ONV Rokycany ve správě Okresního muzea v Rokycanech
1983 – provedena výměna krovu a střechy hamru
2003 - 2015 – Plzeňský kraj, hamr spravuje Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech
2001 – oprava severní obvodové budovy hamru
2008 – oprava vodních kol a vantrok
2010 – Vodní hamr v Dobřívě prohlášen za národní kulturní památku
2015 – současnost, vlastníkem hamru je Plzeňský kraj, Západočeské muzeum v Plzni, pobočka Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech
2017 – zahájena rozsáhlá revitalizace hamru včetně přístavby sociálního zázemí
2019 – archeologický výzkum zjistil pozůstatky hutního zařízení ve východní části objektu datované dendrochronologicky do roku 1756
2020 – dne 9. 6. otevření revitalizovaného objektu pro veřejnost
