Přestože rozhovor s PhDr.  Františkem Frýdou, archeologem, emeritním ředitelem a dnes odborným náměstkem ZČM je v pořadí 13. dílem našeho seriálu o vědě a výzkumu v muzeu, špatná pověst pořadové číslovky, se kterou je spojen, nijak neovlivnila jeho výjimečnost. Ta se jistě pozitivně dotkne všech těch, kteří si ho vyslechnou. Je nejen výpovědí o zajímavé vědecké specializaci – dějinách středověkého skla v Čechách, na které měl být původně v prvé řadě koncentrován, ale je především náčrtem obrazu úžasné celoživotní práce věnované s velkým zájmem a oddaností stejnou měrou jak archeologii vědecké i praktické, tak také Západočeskému muzeu v Plzni.

Rozhovor je cennou pamětnickou výpovědí, protože zavede posluchače až do roku 1964, kdy František Frýda po studiích nastoupil do plzeňského muzea a začal se věnovat svému oboru. Podobu tehdejšího plzeňského „chrámu múz“, který utrpěl díky dopadům války a nástupem komunistického režimu velké ztráty, projevující se nejmarkantněji v jeho společenském zadání a podmínkách dalšího rozvoje, si dnes neumíme ani představit. Archeologie se tehdy v mnoha podstatných aspektech lišila od té dnešní. V plenkách bylo také bádání o středověkém sklu v Čechách a muzea, včetně toho plzeňského, se tehdy složitě snažila hledat cesty k tomu, aby se mohla postupně navracet na ztracené pozice v oblasti odborné práce a vědy. Cesta k dnešní prestižní krajské muzejní instituci se statutem výzkumné organizace byla dlouhá a obtížná, ale František Frýda dovedl ZČM za dlouhá léta, která muzeu jako ředitel věnoval, k této metě. Ten příběh je moc dobré znát a nezapomínat na něj, stejně tak jako na klikatou cestu vývoje jedné dílčí vědecké specializace, jakou jsou dějiny skla.