(11. 3. 1891 - 1. 1. 1979)
Dlouholetý úspěšný ředitel Umělecko-průmyslového musea v Plzni
Jindřich Čadíl byl již v roce 1911 dr. H. Vysokým, ředitelem Ústavu klasické archeologie, navržen do funkce asistenta. Hned prvním jeho úkolem bylo uspořádání ústavní knihovny. Když mu pak bylo nabídnuto v roce 1917 místo muzejního knihovníka v Plzni, mohl své zkušenosti uplatnit. Spoluprací s tehdejším ředitelem arch. Josefem Škorpilem velice rychle knihovnu významně rozšířil a obohatil. Když se roku 1923 stává ředitelem muzea, zůstává knihovna stále v jeho péči. V roce 1928 je jmenován docentem klasické archeologie. Dokázal skloubit obě náročné funkce a v obou dosáhl mimořádných výsledků. Jeho práce byly často průkopnické. V roce 1919 napsal pojednání o gotických vazbách, jedno z prvních pojednání o knižních vazbách vůbec. Také jeho rigorosní práce o Makronovi a habilitační o starověkém klenotnictví jsou důležitými příspěvky k poznání antické kultury. Své bohaté znalosti o antice pak uplatnil v kapitole o řeckém umění v melantrišských Dějinách lidstva. Jeho vědecké zaměření však bylo mnohem širší. Vypracoval se na předního evropského znalce problematiky knižních vazeb, důležité pro obor jsou jeho práce o porcelánu a skle, napsal první studii o tetování, pořádal cykly výstav soudobých umělců a psal do katalogů zasvěcené úvody, řadě umělců napsal odborné monografie, jeho práce „O čarovné moci mrtvé hlavy“ dodnes uchvacuje svojí erudicí a inspirativním pohledem na daný obor. Tak pestrá a cenná práce nezůstala bez odezvy. Byl jmenován členem Ruského vědeckého ústavu N. P. Kondakova v Praze, dostal bulharská řád Komandérského kříže, jugoslávské království mu udělilo řád Jihoslovanské koruny. V roce 1936 byl jmenován ředitelem Ústavu klasické archeologie FF UK, který vedl až do svého zatčení v padesátých letech. Čadík byl nejen skvělým muzejníkem, ale také vynikajícím historikem umění a klasickým archeologem evropského významu. Přestože do jeho pracovní kariery muzejní i univerzitní zasáhly perzekuce ze strany dvou totalitních režimů 20. století, zanechal za sebou tento muž pevných zásad a silného vlasteneckého cítění obdivuhodné dílo vědecké i popularizační.
Čadík byl nejen skvělým muzejníkem, ale také vynikajícím historikem umění, knihovníkem a klasickým archeologem evropského významu. Přestože do jeho pracovní kariéry muzejní i univerzitní zasáhly perzekuce ze strany dvou totalitních režimů 20. století, zanechal za sebou tento muž pevných zásad a silného vlasteneckého cítění obdivuhodné dílo vědecké i popularizační.
Důkladné odborné zhodnocení přínosu osobnosti Jindřicha Čadíka dosud nebylo publikováno, proto ZČM chce tento dluh vůči svému bývalému řediteli postupně splatit: V letošním výročním roce bude v rámci interní grantové podpory ZČM odstartován dlouhodobý vědecký projekt s názvem Jindřich Čadík: archeolog, knihovník a muzejník, jehož výsledkem bude monografie o této osobnosti.
Připravil: Ila Šedo, knihovna ZČM
„Ředitel plzeňského muzea Dr. Jindřich Čadík“, Dr. Desiderius, 1926, Inv. č. UPM 24801
Ve sbírce muzea se nachází karikatura ředitele plzeňského muzea dr. Čadíka. Jejím autorem je malíř Hugo Boettinger, s nímž se Čadík přátelil a o němž publikoval (viz Čadík, Jindřich. Hugo Boettinger. Česká akademie věd a umění. Praha 1938).
